Vyskytná nad Jihlavou
digitální povodňový plánB. Věcná část Charakteristika zájmového území
Obec Vyskytná nad Jihlavou se nachází v okrese Jihlava. ORP Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se 2,5 km jižně od Bílého Kamene a 8 km od Větrného Jeníkova, 2 km jihozápadně od Plander, 7 km západně od Jihlavy, 2 km severně od Rantířova a Rounku, 6 km východně od Dušejova, 4 km jihovýchodně od Jiřína a 3,5 km od Hlávkova.
Obec Vyskytná nad Jihlavou se nachází v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. V důsledku dřívějšího posunu obecní hranice ze středu koryta řeky Jihlavy na pravý břeh řeky, se obec nyní nachází po obou stranách historické zemské hranice Moravy a Čech.
Žije zde 947 obyvatel. Rozloha: 21,2 km². Průměrná nadmořská výška katastru obce je: 530 m
Český název je odvozen od říčky Vyskytná, což znamenalo tok, v jehož korytě se nacházejí pařezy, vývraty či kamení. Německý název Gießhübel znamenal místo, kde se vyskytuje - teče voda.
V letech 1869–1920 k obci příslušely osady Bílý Kámen (nyní samostatná obec), Hlávkov (stále část obce Vyskytná) a Plandry (nyní samostatná obec). Od roku 1900 k ní náleží Rounek a od ledna 1992 se místními částmi obce stávají i Hlávkov a Jiřín.
Jiřín je částí obce Vyskytná nad Jihlavou, která leží v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se 2 km jihozápadně od Hlávkova, 4 km severozápadně od Vyskytné nad Jihlavou, 2 km severně od Ježené a 4 km východně od Zbilid. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křemešnické vrchoviny a jejího podcelku Humpolecká vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Vyskytenská pahorkatina. Průměrná nadmořská výška činí 585 metrů. Nejvyšší bod, Jiřín (636 m n. m.), stojí severozápadně od vsi. Jižně a východně od Jiřína protéká Jiřínský potok, západní hranici katastru tvoří Maršovský potok. Do severní části katastrálního území zasahuje, podél Jiřínského potoka, přírodní rezervace Rašeliniště pod Trojanem.
Přírodní a geomorfologické poměry
Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křemešnické vrchoviny a jejího podcelku Humpolecká vrchovina, v jejíž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Vyskytenská pahorkatina. Nejvyšší bod, U svatého Antonína (629 m n. m.), leží v jižní části katastru obce. Obcí protéká Jiřínský potok, který se vlévá do řeky Jihlavy, která tvoří jižní hranici katastru. Část území evropsky významné lokality Zaječí skok, kde žije dvouhrotec zelený, zasahuje i do katastru Vyskytné nad Jihlavou.
Klimatické poměry
Základní rysy podnebí zlínského regionu určuje jeho poloha v mírně vlhkém podnebném pásu, v oblasti na přechodu mezi přímořským a pevninským podnebím s převládajícím západním prouděním vzduchu v teplém pololetí a východním prouděním v chladném pololetí. Významnými klimatickými činiteli jsou nadmořská výška území (srážky a teplota vzduchu), relativní členitost georeliéfu a orientace horských hřbetů (severovýchod jihozápad, tedy napříč převládajícímu větrnému proudění.
Poloha vzhledem k oceánu, která se nejčastěji vyjadřuje konstantou termická kontinentalita. Její hodnota na našem území roste od západu k východu, ale nikde nedosahuje hodnoty vyšší než 50 %, což znamená, že pro podnebí ČR je typický převládající vliv oceánu – oceánický typ podnebí.
- ráz aktivního povrchu (využití země) ovlivňuje podíl odraženého a pohlceného slunečního záření. Klima je odlišné v zastavěných území (např. měst), lesů, obdělávané půdy nebo vodních ploch, v zimě pak ploch se sněhovou pokrývkou.
Georeliéf – vliv georeliéfu je patrný v rozložení srážkových úhrnů na našem území. Při převládajícím západním proudění jsou svahy orientované k západu svahy návětrnými s vyššími srážkovými úhrny než svahy orientované k východu, které se označují jako závětrné. Místa, která leží za horskými celky v jejich „závětří“, se označují jako místa ve srážkovém stínu.
Vliv povětrnostních, a tím i klimatických poměrů, určuje mechanismus všeobecné cirkulace atmosféry v mírném pásu, v němž Česká republika leží. V průběhu roku se na našem území převážně vyskytují vzduchové hmoty mírného pásu, doplňované vpády arktického vzduchu (hlavně v zimě) i vzduchu tropického (hlavně v létě). Jednotlivé povětrnostní situace určitého typu trvají v průměru 3 - 5 dní, kdy dochází k rychlému střídání povětrnostních situací různého typu.
Klimatické singularity (výjimečnosti) jsou relativně pravidelné odchylky od celkového trendu počasí.
· Tříkrálová obleva (6.1.) - výraznější oteplení vlivem cyklonálních situací.
· Ledoví muži (12. - 14.5.) – výrazné ochlazení vlivem vpádu velmi studeného vzduchu od severozápadu až severovýchodu, ke kterému dochází v polovině května. Ledovými nebo železnými či studenými muži jsou Pankrác, Servác a Bonifác, jejichž svátek připadá na dny 12., 13. a 14. května.
·Psí dny (přelom července a srpna) - období veder v červenci a srpnu, traduje se od starověku, u starých Řeků a Římanů byla vlna výskytu veder dávána do souvislosti s východem hvězdy Sírius, nazývané též Psí hvězda, ze souhvězdí Velkého psa (Canis Major), v její blízkosti se slunce nachází právě v období od 22.7. – do 23.8., tropické léto roku 1983 vyvrcholilo 27.7. v Čechách naměřením 40 ºC na 4 meteorologických stanicích, přičemž teplota vzduchu tohoto dne 40,2°C se stala dočasným maximem.
· Babí léto - přibližně v období od 25. 9. do 20.10. – je charakteristické slunečným, teplým počasím před příchodem podzimu.
· Mikulášské oteplení - od konce listopadu do 10. 12. – vlivem pronikání cyklonálních poruch od západu (od ještě relativně teplého oceánu) dochází k výraznějšímu oteplení stejně jako ve vánočním období, kdy se singularita označuje jak o vánoční obleva.
· pro srážky: Medardovské deště (od 8.6. přibližně až 40 dní
Pro území je charakteristické dlouhé a teplé léto, průměrný počet letních dnů se pohybuje v rozmezí 40-50 dní, v červenci dosahuje průměrná teplota 6 - 7 °C, na jihozápadě až 8 °C. Přechodné období bývá poměrně krátké, s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Průměrná teplota v dubnu se pohybuje mezi 17 - 18 °C, v říjnu je to o 10 °C méně. Mírně teplá až mírná zima trvá také krátce, ledových dnů bývá za rok v průměru do 40, počet dnů mrazových kolísá v rozmezí 110 - 160. Průměrná lednová teplota nebývá nižší než -3 °C, na jihozápadě nižší než -2 °C. Průměrné roční úhmy srážek dosahují cca 500 mm/rok.
Srážky
V průměru spadne za rok 621 mm vody při kolísání roční sumy od 338 mm do 938 mm na čtvereční metr. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné, měsíce chladné poloviny roku jsou sušší, v teplé části roku je dostatek vláhy. Největší měsíční úhrn se vyskytuje nejčastěji v červenci (31 %), méně často v červnu (20 %), srpnu (19 %), září (12 %) a květnu (11 %), ojediněle v dubnu (4 %). Nejnižší měsíční úhrn se objevuje v únoru (20 %), prosinci (19 %) a lednu (17 %). Denní maximální srážkový úhrn o hodnotě 82 mm byl naměřen 26. července 1939.
V průměru spadnou srážky ve 148 dnech roku, přičemž vydatnost větší než 1,0 mm má pouze 100 dní a vydatnost 10,0 mm a více připadá na 17 dní. Absolutně nejdelší srážková perioda byla zaznamenána v období od 18. listopadu do 12. prosince 1894 (tedy 25 dní) a nejdelší bezesrážková perioda (sucho) byla v období od 10. únova do 14. března 1893 (tedy 33 dní).
Sníh a sněhová pokrývka
Podle naměřených údajů spadne 7,4 % ročních srážek ve formě tuhé a 10,4 % jako srážky smížené. Výskyt těchto tuhých a smíšených srážek je omezen na období od října do května, kdy je možno zaznamenat jak sněžení, tak výskyt sněhové pokrývky. Průměrně padá sníh ve 37 dnech v roce při maximu v lednu (9 dní). Sněhová pokrývka se tvoří průměrně v 54 dnech roku (maximum za sledované období 1946-47 až 1967-77 je 110 dní). Největší výška nového sněhu napadaného za 24 hodin činila 26 cm, výška souvislé sněhové pokrývky dosáhla maxima 79 cm v únoru 1947.
Množství sněhových srážek z celkového ročního úhrnu srážek se zvyšuje s nadmožskou výškou. Ve výškách 200-400 m n.m. tvoří sněhové srážky přes 10% celoročních srážek, ve výškách 400-600 m n.m. přes 16 % a ve výškách 600-800 m n.m. již 23%. Ve východní části okresu je 35-40 dní se sněhovými srážkami ročně, v západní části 40-50 dní.